Historie masáží

ŠTĚSTÍ A BLAŽENOST NEZÁLEŽÍ ANI NA BOHATSTVÍ ANI VE VYSOKÉM ÚŘADĚ NEBO MOCI, NÝBRŽ V BEZBOLESTNÉM KLIDU, UMÍRNĚNOSTI CITŮ A V TAKOVÉM STAVU DUŠE, JENŽ DBÁ MEZÍ URČENÝCH PŘÍRODOU…

Epikúros ze Sámu

Známý řecký filozof Epikúros velmi výrazně vystihl nejzákladnější podstatu lidského bytí. Není jím ani bohatství ani žádný jiný materiální požitek, ale tělesné a duševní zdraví. Každý člověk by měl svoje citlivé tělo chránit a pečovat o něj. Jedním z možných způsobů, jak udržet svoji tělesnou schránku ve svěží duševní a fyzické kondici, je absolvování různých druhů rekondičních a relaxačních masáží.

Již ve staré Mezopotámii, Číně a Egyptě se masáž používala jako osvědčený léčebný prostředek. Svědčí o tom četné archeologické nálezy s vyobrazením masážních technik, např. na úlomcích výrobků z pálené hlíny. Důkazy nám poskytují i prehistorické písemné památky mezi které patří Homérův Epos Odysea objevený ve starověkém Řecku. Zde můžeme najít vůbec první zmínku o masáži. Z řečtiny je také odvozen název massó, který můžeme přeložit, jako hníst nebo mačkat.

Také starověký Řím byl proslulý používáním masáží.Významní propagátoři této zdravotní techniky byli římští lékaři Celsus a Galénos. Římští vojáci měli dokonce povinnost absolvovat masáže, neboť museli být stále ve skvělé fyzické kondici.

V temném středověku, který zaměřoval svoji pozornost spíše na duchovní hodnoty a člověk již nebyl v centru zájmu, zaznamenáváme úpadek léčení masážemi. Znovuzrození této zdravotní metody nastává až v novověku. Vznikají první masérské školy z nichž nejvýznamnější je výukové masážní středisko ve Švédsku pod vedením teologa a spisovatele Petera Henrika Linga.

V Česku se o rozvoj masáží zasloužil lékař-ortoped Vítěslav Chlumský na počátku 20. století. Jako samostatná živnost byla masérská činnost povolena ve 30. letech téhož století.